Naše morální krize

Jiří Jaroš Nickelli, Spol. L. Svobody Brno

Vidíme dennodenně, jak se náš "Kocourkov - Zlodějov" strašlivě rychle propadá do "Hulvátova", jak by pravil TGM. Jeho heslo Nebát se a nekrást, se změnilo v účelové heslo Nebát se krást.

Mír se stal sprostým slovem, válka posvátným. Potomci obětí nacistů a fašistů i všichni přátelé míru odleva doprava se stali sviněmi. Přesně v duchu katana Heydricha, který nazýval Čechy smějícími se bestiemi. Dnes ovšem už je v našem marasmu jen máloco k smíchu, zato mnoho k hněvu. Vláda generálů a plukovníků určuje národu mantinely ve všech směrech -  a kdo je podle nich překročí, je nejen vyvržen, ale i trestán.

Kdysi tu krizi nejlépe popsal Tomáš Baťa, když pravil, že nejde  jen o krizi hospodářskou, ale o krizi morální. Kdo vyvolává hospodářské krize, kdo je jejich hybatelem? Tedy nejen anonymní pohyb kapitálu a trhu, ale i konkrétní pohyb skutků hybatelů. Vzpomeňme si na USA a  podmínky Versailles k Německu, vzpomeňme na Marshallův plán, a naopak na sankce Západu k Jugoslavii, Indii, Kubě a dalším zemím. To vše páchali konkrétní hybatelé, nikdy nesouzení řádnými soudy.     

Marxisté říkali, a měli to vědecky podloženo, že toto působí nevyhnutelné zákony kapitalismu a imperialismu. Nemarxisté pravili, že ty krize mají konkrétní hybatele - zvrhlíky, řídící se zákony imperialismu, zisku přes mrtvoly, zisku jako zlatému teleti všehomíra. 

Obě teze se nevylučují, jak by se zdálo povrchnímu pozorovateli. Obě se navzájem nevylučují, nýbrž doplňují. Bez zákonité krize imperialismu  by nevyrostli hybatelé, kteří tuto krizi spoluvytvářejí, a neštítí se ničeho, od lhaní přes vraždy a nakonec masové vraždy anobrž války. Čili, když naše paní profesorka Anna Hogenová správně rozkryje profily hybatelů, viníků krizí společnosti, jako projevy bezcharakterních všehoschopných bytostí, má polovinu pravdy. Druhou polovinu pravdy mají dnes účelově zavrhovaní marxisté, kteří ukazují na příčinu krize jako projev degeneračních stádií kapitalismu, který opět produkuje nové hybatele krizí, zejména válek pro zisky. 

Ostatně, motivem všech  útočných válek je zisk - územní, surovinový, finanční, lidských zdrojů, ideologický, atd.

Ani marxisté přitom nepopírají úlohu hybatelů v dějinách krizí v rámci jejich uznání úlohy osobností v dějinách. V tomto případě negativních osobností.

Takže když my chcimírové - svině podle plukovníka státu, manifestujeme za mír, jen z toho důvodu, že nechceme masové vraždění, tak jako je dříve nechtěli Remarque, Barbusse, Hemingway a další, jsme pro stát od nynějška navíc zombiemi, které je nutno oddělit příkopy, jak praví plukovník státu, nebo jak by to viděl starý strážmistr Putimi, je třeba nás pozorovat a zavřít anebo zavřít a pozorovat. To bylo podle klasika Haška jeho dilema. My totiž nechceme válečná jatka, my, jejichž příbuzným padaly v Srbsku na hlavu bomby, a my, kterým nacisté vraždili příbuzné.

Proto nás začínají napadat i fyzicky na našich pokojných manifestacích v Brně i v Praze. Proto mladí hulváti, chovající se jako pověstní SA manni, srážejí v Brně před Sochou Spravedlnosti 85 letou paní Libušku na zem, aby ji za svícení za mír vážně poškodili.  Nechtěl bych se dožít dní, kdy oni vymění lokty za zbraně a budou nás lovit za zvěř. Nicméně média a  jistí orgánové jim viditelně nadržují. Proč, na to si odpoví čtenář sám, když si zopakuje vše, co bylo řečeno o přerodu našeho Kocourkova- Zlodějova v Hulvátov. A možná bude hůře. Dříve se tomu říkalo nástup fašismu.